Posledních pár týdnů jsem byl v práci dost mrzutý. Měl jsem za úkol upravit tool napsaný v Nette, což samo o sobě znělo jako poměrně jednoduchý úkol, jelikož Nette používám asi 3 a půl roku. Byl tu ale jeden háček. Autorem toho toolu je člověk, který rozumí problematice, kterou daný tool řeší, ale vůbec neumí programovat. A co víc, bohužel se ani nesnažil pochopit, k čemu Nette, potažmo MVC framework vlastně slouží.

Jak jsem se postupně dostával do již napsaného kódu, bylo mi jasné, že se tento jednoduchý úkol postupně mění v peklo. Všechny třídy použité v projektu jsou statické a navzájem natolik provázané, že je nelze rozumně použít, aniž by bylo nutné je celé znovu přepsat. Tento fakt stěžuje, či úplně znemožňuje jakékoliv testování, které je v případě rozšiřování neznámé aplikace kritické.

Další věc, která mě velmi překvapila, byla organizace jednotlivých pod-aplikací, čili částí aplikace, které mělo být možné používat samostatně. Tyto aplikace nevyužívaly Single entry point (index.php) a nebyly navrženy jako moduly, ale byly to nové instance Nette aplikace. I když v tomto případě lze těžko mluvit o Nette aplikacích, protože jejich struktura je typický špagety kód, kde je v jednom souboru smíchaný funkční kód se šablonou.

Jako třešnička na dortu jsou zde komponenty. Ano, přesně ty komponenty, kvůli kterým mám Nette rád. Původní autor totiž vůbec nepochopil, k čemu jsou určeny a znovu vše spatlal do jednoho souboru. Ba co víc, jednotlivé komponenty od sebe dědí, ale základní třída obsahuje statické metody s definicemi použitými ve svých následnících (například filterText a filterImage, které jsou použity v třídách TextComponent a ImageComponent).

A teď se dostáváme k AJAXu. Ten lze v Nette také řešit naprosto elegantně pomocí handlerů přímo definovaných v komponentě. Ne však pro našeho programátora. Ten vytvořil další pod-aplikaci nazvanou ajax, ve které jsou skripty pro jednotlivé ajaxové požadavky. Bohužel tyto skripty nevyužívají Nette a ani již vytvořené komponenty a vše si znovu dělají samy po svém.

V neposlední řadě mohu zmínit cachování, tvorbu odkazů, práci s vstupními proměnnými, práci se session. Prostě vše je použito naprosto nevhodně, přímo proti proudu a všem doporučeným praktikám. A co původní autor? Dostal ocenění za výbornou práci a šel pracovat do jiného oddělení.

A teď už asi chápete důvody mé frustrace.

Po delší odmlce přidávám malé zamyšlení nad vnímáním světa ze strany IT profesionálů a laické veřejnosti, který se diametrálně liší a občas přináší humorné neshody.

Nejprve začnu odbočkou o IT profesionalitě. Jako absolvent vysoké školy s IT zaměřením a několika lety praxe jsem často svým laickým okolím považován za IT profesionála. Z mého pohledu, který zahrnuje ostatní kolegy a programátory, vím, že se mám pořád kam zlepšovat a růst, a že jsou oblasti a technologie, ve kterých stále tápu. Na druhou stranu tu jsou oblasti, ve kterých mám poměrně velké znalosti a už z prvního pohledu poznám, jestli danou věc dělal člověk, který nemá tak velké zkušenosti, a dopustil se některých ne-dobrých řešení, nebo někdo kdo dané problematice skutečně rozumí.

S vědomí, že moji práci bude zkoumat někdo jiný a zkušenější než já, se stále snažím přemýšlet nad nejlepším možným řešením, místo toho, abych prostě použil první řešení, které mě napadne. Ano, kód je potom hezčí, zkušený programátor si po přečtení řekne jak pěkně jsem to navrhl, jak pěkně jednotlivé komponenty do sebe zapadají. Laik to ale vidí jinak.

Laik, nebo chcete-li zákazník má na danou problematiku svůj pohled. Nezajímají ho vnitřnosti, datové struktury, algoritmy, ale pouze celkový výsledek. Jestli aplikace dělá to co má, jestli se dobře používá a hlavně jestli je levná. To z pohledu nás programátorů působí kontraproduktivně, my se snažíme o použití ideálně co nejnovějších technologií, o aplikaci nejlepších algoritmů a poté se stejně nedočkáme uznání, protože jsme nepoužili ty správné ikonky.

Zkrátka a dobře příliš lpíme na použití ?správných? technologií, místo toho správného tahu na branku. Je to takové to pomyslné poměřování ?pindíků? mezi programátory.

Celý tento paradox jsem si uvědomil dnes, kdy jsem narychlo splácal jednoduchý web na ovládání webkamery. Použitá technologie a zpracování neodpovídá mé klasické práci, ale zadavatel byl naprosto spokojen a dokonce jsem byl pochválen za dobře odvedenou práci, což se bohužel moc často nestává.

Nedávno jsem si kupoval nový počítač a asi jako každý člověk, který hardware nekupuje každý den, jsem se musel rozhodnout co si vlastně chci koupit. Jak budu nový stroj používat a jaký konkrétní bude vyhovovat mým požadavkům. První otázka byla jasná, mám se zaměřit spíše na notebooky nebo spíš na stolní PC?

Od stolního počítače k notebooku

Před pěti lety, kdy jsem začal studovat vysokou školu, jsem dostal od rodičů na studium notebook. I když jsem předtím používal pouze stolní PC, byl pro mě notebook ideálním kompromisem mezi výkonem, rozměry a přenositelností. Počítal jsem s tím, že budu moci ve vlaku cestou do školy, případně ve škole, řešit úkoly nebo číst elektronická skripta. Veškerý výběr jsem proto přizpůsobil těmto požadavkům, čili kvalitní šasi a dlouhá výdrž baterie. Poslední parametr, rozměr, byl dost ošemetný. V podstatě jsem musel vzít v té době nejběžnější rozměr 15.4", jiné rozměry byly mimo moji cenovou hladinu.

Co se stane, když autor webu přestane psát nové články?
Co se stane, když už obsah staších článků bude neaktuální?
Co se stane, když sem přestanou chodit navštěvníci?
Co se stane, když poskytovatel zruší hosting?
Je vůbec internet věčný?

?na takové pěkné datum. Já vím, článek o ničem, ale mě se moc nechtělo vymýšlet něco světoborného. Tak alespoň zopakuju nějaké to info pro ty, kteří se v dnešním časoprostoru ztrácí ať už vinou přepracovanosti nebo ranní kocoviny po včerejším flámu.

Dnes je středa, 9.9.2009 9 hodin 9 minut a 9 sekund a abyste se z těch devítek nezbláznili, tak přihodím video pro všechny Daniely (možná i pro tebe Hanzu ;) ), které mají dneska svátek?

Ale protože je u videa zakázáno vkládání do cizích stránek, musíte se spokojit s odkazem? Lucie ? Daniela