Chování některých uživatelů počítačů je celkem legrace. Nechci se vysmívat lidem, kteří s PC pracují občas, a je to pro ně utrpení, nebo administrátorům, kteří za svou práci nedostávají patřičně zaplaceno, ale spíše humornou formou přiblížit jejich chování, nad kterým by se měli leckdy zamyslet. Já také nejsem úplně nejlepší na vše co mi přijde pod ruku a dělám také často dost chyb, ale až to zjistím s radostí se jim zasměji.

Příběh prvý: Primitivní šifrování

Na jedné střední škole gymnaziálního typu měli počítačovou učebnu zapojenou do sítě. Každý z této učebny mohl přistupovat na sdílený školní disk, kde učitelé zveřejňovali zadání jednotlivých úkolů. Většina studentů otevírala adresáře pouze svého učitele a nikam jinam nechodili, našli se však i tací, co byli zvídavější a procházeli adresáře jiných učitelů hledajíce podezřelé soubory.

Jeden takový se objevil. Měl to být archiv RAR, ale při otevření se tvářil jako poškozený. Při prozkoumání v binárním editoru bylo po přečtení hlavičky jasné, že se jedná o PDF soubor. Největší překvapení nastalo po otevření. Bylo to zadaní zítřejší písemky.

V tomto případě byl učitel opravdu naivní, zvláště pak ukrytí pravého typu souboru přejmenováním přípony si zaslouží jedničku s hvězdičkou. 

Příběh druhý: Jak získat přístup k síti

Na všech stanicích v učebně jednoho gymnázia je nainstalovaný Windows XP Pro bez domény, kde jsou vytvořeni dva uživatelé, admin a ?název počítače?, přičemž oba dva patří do skupiny Administrators. Uživatelé přihlášení jako ?název počítače? nemají přístup do sítě. Skoro modelový příklad 

Z toho popisu je na první pohled jasné, že administrátor si chtěl co nejvíce ulehčit práci a počítal s jistou neznalostí uživatelů. Ti ale také chtěli mít přístup do sítě, proto se uchýlili k logickému kroku. Stačilo spustit gpedit.msc, upravit patřičnou položku a přístup do sítě byl volný.

Příběh třetí: O síťové tiskárně

Do jedné ne zas až tak malé firmy přijali na pozici asistentky mladou vysokoškolačku. Její práce bylo vyřizovat telefonáty, domlouvat schůzky a takové ty další potřebné úkoly. Ve firmě bylo samozřejmě několik tiskáren a kopírek, kam zaměstnanci chodili tisknout různé, i soukromé, dokumenty. Ji samozřejmě také napadlo si něco zdarma vytisknou a to rovnou několikatiset stránková skripta. Navolila tiskárnu, dala tisk, ale z tiskárny kam dokument poslala nic nelezlo. Tak to tady zkusila znovu a také nic. Oběhla tedy celé patro, ale skripta nikde.

Druhý den našla na pracovním stole obálku se dvěma výtisky skript včetně výpovědi. Ony skripta totiž poslala na síťovou tiskárnu svého šéfa.

Příběh čtvrtý, znovu tiskový

Na střední škole jsme měli kopírku se síťovou tiskárnou. Tisknou mohli jen ti, kteří si předplatili účet shodou okolností na stejné magnetické kartě, která byla také na obědy. Karta se musela protáhnout čtecím zařízením, zadat kód úlohy a poté se spustil tisk. Odečtení tiskového kreditu se provádělo až po cca 2 sekundách od začátku tisku. Po dokončení tisku se uživatel odhlásil ze čtecího zařízení a mohl tisknou někdo jiný.

Nějaký chytrý student dostal nápad odhlásit se ještě před odečtením kreditu. Z dokumentu se sice vytiskla pouze jedna stránka, ale zato úplně zdarma. Tato rada se velice rychle rozšířila po celé škole. Všichni tiskli zdarma, dokud nebyla nad tiskárnu nainstalována tiskárna. Past paradoxně sklapla na nejpoctivějším spolužákem, který byl za všechny disciplinárně potrestán málem vyloučením ze školy. Naštěstí to uhrál jen na 2 z chování.

Rada adminům: Nikdy nepodceňujte uživatele
Rada uživatelům: Past vždy sklapne nad tím nejvíce poctivým

Závěrem

Doufám, že vás tyto mini příběhy alespoň trošku pobavili. Pro ty rýpavější musím dodat, že ačkoliv se to možná nezdá, jsou všechny založeny na pravdivých situacích.