Vzpomínky na střední
Čím více se přibližuje můj nástup do školy, tím více mám melancholickou náladu a vzpomínám na svůj pobyt na střední škole. Byly to zajímavé čtyři roky, řekl bych, že možná i nejlepší roky mého života. Ale co, je podzim, slunce, ačkoliv je teprve 8 hodin večer, slunce už dávno zapadlo a tak tedy přidám pár historek, dvě z IVT a jednu z němčiny.
Dějství prvé
V prváku jsme někdy po čtvrtletí psali naši první písemku z výpočetní techniky. Brali jsme strukturu počítačů, takže písemka byla celkem lehká, ani jsem se na ni nepřipravoval, prostě jsem ji napsal. Bylo tam deset otázek, sedm jsem věděl, tři ne. Říkal jsem si, že jsem se na to alespoň trošku měl podívat, aby se mi povedlo lepší skóre. Za pár dnů nám náš učitel, shodou okolností náš třídní, rozdával opravené písemky. Jeho shrnutí bylo následující. ?V testu bylo možné dosáhnout maximálně 5 bodů, jen jeden žák jich má 7, určitě víte o koho se jedná??.
Dějství druhé
Někdy v průběhu druháku jsme taktéž v IVT brali kancelářské aplikace. Byla to celkem nuda, protože jsem většinu věcí již dávno ovládal, ale brali jsme tam i jiné věci, které jsem už stihl zapomenout. Každopádně jsem většinu času strávil na internetu, nebo děláním svých vlastních věcí. Klasické testy se už na tyto programy nepsaly, dělali jsme naštěstí samostatné práce, kdy jsme měli v Excelu doplnit vzorce tak, aby se spočítaly různé věci, nebo se přeřadil seznam a tak podobně. Rozhodně věci, které člověk v praxi často využije. Vrhnul jsem se na to a za necelou hodinu jsem měl hotovo. Většina spolužáků si s tím nevěděla rady a na moje rady jak to lze udělat nebrali zřetel. Všem se mi moje práce poslat nechtěla, ale poslal jsem ji jen svým dvou dobrým kamarádům.
Následující týden, měl již náš učitel (zase pan třídní) práce opravené a v ruce držel hrst listů, výpisů z logu serveru. ?Zjistil jsem, že vaše práce jsou identické, na školním serveru jsem si nechal vypsat cesty vašich e-mailů a zjistil jsem, že se práce dělí na dvě větve, přičemž obě pocházejí od jednoho studenta. Nebudu to řešit, jemu píši za jedna, ostatní mají za tři?? Děkuji pane učiteli Kotásku.
Dejství třetí, poslední
Poslední historka je z hodiny němčiny. Byl to nepovinný předmět, ale ve skutečnosti byl povinný. Zajímavý rozpor. Nejsem sice žádný lingvista, ale němčina mě svým způsobem bavila. Pan učitel Munzar byl sice takové ráznější povahy a občas z něj šel i strach, ale dalo se to přežít. Musím však uznat, že základy němčiny od něj mám více než solidní. Jeho oblibou bylo zkoušení slovíček a krátkých vět na přeskáčku po třídě a to jen u svých oblíbenců nebo těch u kterých si pamatoval jméno, ostatní bezmezně ignoroval. Problém byl, když zrovna někdo měl špatný den a nemohl si vzpomenou na některé slovíčko nebo v horším případě ani nesložit smysluplnou větu, vyvolával ho do té doby, než se rozmluvil. Ten den padl na mě a pan učitel mě pořád a pořád vyvolával, ničeho se ode mě nedočkal. Ale jeho fráze mě totálně uzemnila: ?Sysle, jinak vás mám rád, ale dneska víte HOVNO!?. Trvalo mi další tři týdny, než mě přestal ignorovat.
přidat komentář zobrazit komentáře (0) Life & me přečteno 886×